Český Kros Kunžak, maraton Českou Kanadou
Loni jsem měl takový plán — právě jsem uběhl svůj osmý maraton a říkal jsem si, že by bylo pěkný, zaběhnout si na ten desátý stejný závod, jako na ten první. Tedy, Pražský maraton. Přidal jsem na podzim ještě jeden maraton jako “výplňový” a přihlásil se na Prahu 2020.
Člověk míní, pánbůh mění. Vypadl mi jak ten devátý podzimní (z osobních fyzických důvodů), tak z kvůli koroně posunuli (a nakonec úplně zrušili) i ten pražský. Ovšem v mezičase, než k tomu došlo, jsem přemýšlel, jak to pořád udělat, aby ten Pražský maraton byl pořád ten jubilejní.
A protože to dobře časově vycházelo, vybral jsem si letos jako svůj devátý maraton Český Kros, Kunžak. Závod, který má v podtitulu “srdcem České Kanady”.
Výhled poblíž viklanu Trkal (https://mapy.cz/s/lakosaheba)
Jelikož situace kolem závodů je v době post-koronavirové často nejistá, byl jsem nejistý i já — na startovce maratonu bylo přihlášených 16 běžců — takže jsem si pro jistotu 2x ověřil, že se závod opravdu koná. Byly to planné obavy — závod je sice organizačně one-man-show Daniela Bláhy, ale zvládnutý byl výborně: od značení, přes občerstvení, po medaili. A samozřejmě čipová časomíra. 👍
Startovalo se komorně od místního rybníka Komorníka, z přilehlého kempu. Nespornou výhodou bylo, že si člověk mohl dát po závodě pivko/birell a rovnou se vykoupat v rybníku.
Na start maratonu nás nakonec vyráželo 12, z toho jen jediná žena. Pole se hned po startu roztrhalo a až na jednu opakovanou výjimku, jsem celou trasu běžel sám a sám. To mně nijak nevadí, ba naopak.
Trasa maratonu byla dvoukolová — dva půlmaratonské okruhy. Dlužno říct, že půlmaratonci startovali hodinu po nás a tak prakticky nemohlo dojít k tomu, že by se závodníci pomíchali. Tady by to při těch počtech nijak nevadilo, ale i tak, musím ocenit promyšlenou organizaci.
Onou výjimkou, která mne vytrhla z mojí běžecké samoty, je ona již zmíněná slečna, se kterou jsme se v každém kole předbíhali — prvně ona mne, pak zas já ji. Není to galantní, ale musím říct, že na konec zkušenosti zvítězily nad mládím. 🤭 Nestává se mi to často.
Skalka, 703 m (https://mapy.cz/s/pekuzubalu)
Moje běžecká strategie byla jasná — už od výběru závodu jsem to plánoval jako přípravný trénink na Krkonošskou padesátku, takže jsem to šel bez tréninkového plánu, bez ambicí a na pohodu. Řídil jsem se jen dýcháním a pocitem při běhu.
Tahle strategie mi vyšla dobře, ale jen o běhání to nebylo. Počítal jsem s tím, že bude teplo (až vedro) a tak jsem si vzal svou běžeckou vestu, abych měl na trase dost vody. (A taky, abych na ni byl pořádně zvyklý.)
To byl dobrý tah, protože trasa byla tvořená jak dlouhými lesními úseky, tak obdobně dlouhými přeběhy po loukách. V lese příjemně, na lukách vedro. Takže na každém okruhu jsem bez problému vypil litr nesené vody.
Další novinkou, kterou jsem si vyzkoušel, byl běh na gely. Prozatím jsem každý maraton běžel jen na ovoce z občerstvovaček. Tady jsem si vzal s sebou čtyři gely (GU Energy Gel, slaný karamel), které jsem si dával na každém devátém kilometru. Nějaký nášup energie jsem necítil, ale ani žádný propad… takže to asi fungovalo.
Jinak občerstvovačky v tomhle závodě byly dobře nastavený — na maratonské trati jich bylo pět (cca po 7 km), měly vodu a ionťák, banány, hroznový víno a broskve. 👍 A ještě si člověk příjemně pokecal s dobrovolníky.
Do cíle jsem nakonec doběhnul v čase 4:53, jako sedmý muž (i celkově), hodinu a půl za vítězem. To se mi ještě nestalo, že bych byl v TOP 10. 🤦♂️ Moje Garminy mi naměřily délku trasy 41 km, takže kilometřík tam ještě chyběl, ale což… stejně to nebyl osobák, tak co. Nastoupané převýšení bylo hezkých 655 m, což při trailovém “tréninku” potěší.
V cíli jsem se odstrojil, plácnul sebou do rybníka a vychutnal si zaloužený birell. Velká spokojenost. Jen si říkám, že příští maraton už to taková pohoda nebude.
