Krkonošská padesátka, můj první (baby) ultra trail
![](/2020/img/krkonose/Start.jpg)
Tak je to tady! Mám za sebou svůj první ultra trail. Sice jen takový maličký, pouhou padesátku (a zasloužilí ultráši by se mi nejspíš smáli), ale technicky je to tak — 50 km je víc, než maraton. Takže ultra! 💪 😂
Proč Krkonošská padesátka?
Závod Krkonošská padesátka jsem si vybral kvůli pár důvodům:
- Je to trail v horách (aby ne, když je součástí série Trail Running Cup),
- je to 50 km, takže jen o 8 km víc, než maraton (který rutinně zvládám),
- profilem a převýšením to není tak daleko od Jesenického maratonu (který jsem už 2x běžel)
- a časově mi to dobře vycházelo mezi jarní a podzimní maraton.
Příprava
Podrobněji jsem se o své přípravě na tenhle závod rozepsal v článku Příprava na první ultratrail. Tady jen shrnu pár bodů:
- Nijak systematicky jsem netrénoval, spíš jen pocitově běhal objemy ve (svém) středním tempu.
- S tím, jak jsem opustil svůj jarní maratonský plán (přesunutý a zrušený Pražský maraton) začaly klesat moje měsíční objemy — z 230 km měsíčně jsem spadnul na nějakých 130-150 km.
- Celkem pravidelně jsem jednou týdne běhal trailové kopce, cca 15-20 km a 400-800 m převýšení.
- Poté, co mi odpadnul jarní maraton, jsem si vzal jeden do počtu (ať neztratím rytmus) — vybral jsem si Český Kros Kunžak a pojal ho jako trénink na padesátku.
Vybavení
![](/2020/img/krkonose/Running-kit.jpg)
Jelikož na závod není žádná povinná výbava (nabitý mobil stejně nikdo nekontroloval), bylo mi jasné, že budu potřebovat jen dvě věci: běžeckou vestu a trailové hole.
Běžecká vesta
Nejdůležitější funkcí vesty je… že může nést vodu. Když běhám do 20 km, tak můžu jít úplně bez vody, v podstatě při jakékoli teplotě. I 30 km v tréninku zvládnu bez pití, pokud není víc jak 20 °C. Ale samozřejmě, když pití sebou mám, je to hned radostnější.
Moje vesta (Inov-8 Race Ultra Pro 5 Vest) má dva 0,5 l soft-flasky. Což na 50 km není moc, ale samozřejmě se dají na občerstvovačkách doplňovat. I bylo dost studánek po trase. Odhadem jsem během závodu vypil takových 5 l tekutin, převážně vody, něco ionťáku, trošičku Kofoly a na poslední občerstvovačce trochu nealko piva.
Ale vesta není jenom nosič vody. Dá se do ní dát mobil, větrovka, gely a občerstvení na cestu atd. Takže za mne, na závody (a tréninkové běhy) 30+ je vesta nutnost.
Trailové hole
Že je dobré mít na obdobný závod hůlky, jsem zjistil skrze tvrdou zkušenost — loňský Černá Hora SkyRace mě vyškolil, že pokud nechci mít po 20 km v horách rozsekaný stehna a nechci z kopce cupitat jako gejša, 🎎 jsou hůlky silně potřeba.
V závodě se mi to potvrdilo — závěr padesátky byl dlouhý 10km sestup. Celou dobu jsem běžel, nikdo nepředběhl mne, zato já jsem předběhl zhruba 13 lidí. Jedno běli společné… nikdo z nich neměl hůlky a já jsem je předbíhal přibližně dvojnásobnou rychlostí. Uměl jsem si dobře představit, čím si procházejí. 😣
Hůlky, které jsem tímto závodem pokřtil, jsou skládací Leki Micro Trail Pro. Pořídil jsem si je v květnu a průběžně jsem s nima chodil trénovat (zejména výše zmíněné trailové kopce), abych si na ně zvykl.
![Seběh ze Stohu, pohled na Luční horu](/2020/img/krkonose/Stoh.jpg)
Seběh ze Stohu, pohled na Luční horu
Boty
Běžel jsem ve svojich oblíbených Inov-8 TerraUltra G 260, ale vzhledem k tomu, že bylo pěkné počasí a trail byl suchý, byla nejpodstatnější vlastností boty pohodlnost a to, že nezpůsobuje otlaky a puchýře. Vzorek byl nedůležitý — občas jsem viděl, že lidi běží v silničkách a nebyl s tím žádný problém.
Občerstvení
Jako zdroj energie na cestu jsem si vzal 4 gely GU Energy Gel s příchutí slaný karamel. 🤗 Asi by se hodil jeden, dva navíc, ale bylo to všechno, co jsem doma měl. Takhle jsem si dával jeden gel každých 11 km. Opět, podobně jako v minulém závodu, žádný nárůst energie jsem necítil, ale taky jsem během těch 50 km nezažil jedinou krizi.
Větrovka
Spíš tak tréninkově jsem si do vesty přibalil super-novou větrovku Inov-8 Windshell. Ani ne, že bych se bál počasí — i když jsem si říkal, že nahoře by mohlo foukat — jako spíš, abych si zvykal nosit nějakou (budoucí) povinnou výbavu. Nicméně, tahle větrovka je lehká jako pírko, takže jsem na ni okamžitě zapomněl a vzpomněl jsem si na ni až druhý den, kdy jsem vestu vybaloval do pračky. 🤭
![Dřevařská cesta](/2020/img/krkonose/Drevarska-cesta.jpg)
Dřevařská cesta
Průběh závodu
Závod startoval z lyžařského resortu Svatý Petr. Nikam jsem se nehnal a postavil se na úplný konec startovního pole. Vybíhalo se, jak jinak, do sjezdovky, byť do té nejmírnější, a pokračovalo se neustále 9 km do kopce, prvně na Hromovku, přes Boudy na Pláni až k nejvyššímu body trasy (můj Garmin naměřil nějakých 1.298 nm.), poblíž Stohu a pak zpátky dolů, dlouhým 4km traverzem do Svatého Petra.
Tu první kopcovitou část jsem šel, poměrně ostrým tempem, s hůlkama. Stejně, jako všichni v mojí výkonostní kategorii. Šetřil jsem se, nevěda, co mě ještě čeká. Dlouhý seběh jsem si užil — seběhy (i ty technické) jsou mojí silnou stránkou a dlouhé horské seběhy mi vyhovují. 💪 Jen je potřeba nevypadnout ze soustředení.
Po obrátce ve Svatém Petru, kde byla teprve první občerstvovačka — až na 14. km(!) a bez jídla(!) — jsme se pustili po malé odbočce po Dřevařské cestě do údolí Bílého Labe. Vlastně jsme oběhli Kozí hřbety. Pěkná pasáž, ale opět, 9 km do kopce.
![](/2020/img/krkonose/Elevation.jpg)
To už jsme měli za sebou zhruba půlku závodu. Pak se kolem Bílého Labe zbíhalo zpátky do Špindlu, který jsme ale jen lízli a někde na 35. km začal závěrečný masakr — výstup na Medvědín. Nejméně záživná část trasy (po nekonečné silničce), byť s pěknými výhledy. 😣 Tady se oddělovalo zrno od plev: kdo umí chodit kopce a kdo ne. Zde mi hůlky zatraceně pomohly. Kdybych je neměl, tak na závěrečný úsek jsem jak zombie.
Poslední etapa — cca 10 km — byly rovinky a dlouhý, 6km seběh do cíle. Tady došlo na lámání chleba. Kdo měl v předešlých kopcích hůlky, tak běžel (rozumnou rychlostí). Kdo neměl, trpěl. Ačkoli jsem s nimi soucítil, předbíhal jsem je nemilosrdně dvojnásobným tempem. 😈
Poslední cílový půlkilometr přes centrum Špindlu byl úmorný. Byl už jsem vyšťavený a sotva jsem běžel. Ale hodně lidí fandilo a to člověka povzbudí. Cílem jsem proběhl v čase 7:29 (oficiálně 7:30), pouhé 4 hodiny za vítězem Jirkou Čípou. 🤭 Dcera mi pak řekla, že jsem v cíli vypadal opravdu vyčerpaně. Měla pravdu.
![Výstup na Medvědín](/2020/img/krkonose/Medvedin.jpg)
Výstup na Medvědín
Co se mi až tak nelíbilo
I když jsem byl se závodem spokojený, jsou dvě věci, které bych vytkl. Za prvé, rozmístění občerstvovaček a informace o nich. První občerstvovačka po startu byla až na 14. km, což mi přijde hodně. Navíc tam bylo jen pití, ani jeden banán. Což vzhledem k tomu, že se probíhalo (znovu) startem, beru jako oraganizační selhání. Další občerstvovačka pak byla hned na 18. km. 🤷♂️
Jednotlivé občerstvovačky měly (opakovaně) nevěrohodné informace o té následující. Člověk se tak např. dozvěděl že: “další občerstvovačka je až za 12 km” (byla za 7), či “další občerstvovačka je na 45. km” (byla cca na 41.). Mimochodem, rozmístění občerstvovaček nesedělo ani s propozicemi — místo slibovaných 7 jich bylo jen 5.
Nicméně musím říct, že dobrovolníci na občerstvovačkách byli vždy skvělí a vyjma té první, ošizené, byly k dispozici správné běžecké ingredience: voda, ionťák, občas kofola, nealko pivo, banány, cukrové tablety, sůl. Na té poslední měli dokonce domácí perník s čokoládovou polevou! 👍
Druhá věc, co mě trochu zklamala: že to nebylo až tolik trailový. Což o to, po horách jsme poběhali dost, ale tak minimálně polovina trasy byla po asfaltkách, panelech a zpevněných cestách. Na to, že se seriál jmenuje Trail Running Cup bych čekal, že tam bude víc lesních cest a single trailů, jak to znám z jiných závodů.
Na druhou stranu, chápu, že naplánovat trasu, aby ji KRNAP schválil nebude úplně jednoduché. Ale přeci jen — vzhledem k tomu, že tenhle závod dynamicky mění trasu z roku na rok a že padesátka má limit 300 lidí, určitě by šlo ji do budoucna položit více do trailu.
![](/2020/img/krkonose/On-the-road.jpg)
Desatero (ultra) začátečníka
Možná se někomu bude hodit pár zásad, jak pojmout své první ultra. Není to nic kanonickýho, ale za sebe bych doporučil:
- Vyzkoušený boty, ve kterých uběhnu bez puchýřů a otlaků minimálně maraton.
- Vyzkoušený ponožky, ve kterých uběhnu bez puchýřů a otlaků minimálně maraton.
- Vyrazit rozumným tempem, nikam se nehnat. Nenechat se strhnout — zrno od plev se oddělí v poslední třetině, čtvrtině.
- Kopce (nahoru) se chodí. Nejlíp s hůlkama.
- Rovinky a kopce dolů běhat.
- Pokud je terén moc technický, raději přejít do chůze, nebo opatrně zpomalit — zranění kvůli chvilkové nepozornosti se nevyplatí.
- Mít dostatek vody, znát rozložení občerstvovaček, či studánky po trase.
- Mít dostatek občerstvení (gely, tyčinky).
- Mít nouzových 50 Kč (v Krkonoších spíš 100-200) na neplánované občerstvení v boudě, u stánku, apod.
- Myslet jen na nejbližší cíle (občerstvovačka, kopec, zatáčka, atd.), držet rytmus (raději zpomalit, ale nezastavovat).
Poslední rada na závěr
Tuhle radu si vypůjčím od britského ultra běžce Damiana Halla (@Ultra_Damo), kterou jsem našel v jeho článku Mental tips for ultramarathons a kterou se snažím na závodech dodržovat:
Usmívejte se na ostatní běžce, poděkujte dobrovolníkům, plácněte si s dětma.
![](/2020/img/krkonose/Shoes.jpg)