Náhodná zmínka na Twitteru mě uvrhla do víru vzpomínání — kde všude jsem běhal v zahraničí. Jednak jsem měl díky minulé práci možnost procestovat kus světa, ale i dovolené různě po Evropě můžou přinést krásné běžecké zážitky. Vezmu to chronologicky.

Co v tomto přehledu není, jsou zahraniční maratony, které jsem popisoval v článku Mých prvních osm maratonů, takže tady jenom pro úplnost vyjmenuju daná města: Barcelona, Montevideo, Drážďany, Kodaň.

Tsoutsouros, Kréta

Můj první, zatím ještě neoficiální, půlmaraton. Byla to posezónní dovolená na Krétě a už jsem byl přihlášený na svůj první maraton. Ještě nikdy jsem dosud takovou vzdálenost neuběhnul. Navíc jsem vybíhal od moře do výšky přes 500 m n.m. Ale nějak mi to prostě “běželo” a tak jsem dal přes deset tam a stejnou cestou zpátky. Krétské hory jsou krásný a vysoký. Rád bych se tam znovu vrátil.

Manila, Filipíny

Přiznám se, tady trochu podvádím — sice jsem v Manile (přesněji v Makati) byl i jsem tam běhal. Ale ne venku. 😳 V Manile bylo totiž takové horko, taková vlhkost a takový smog, že jsem si neuměl běhání venku představit. A taky nás důsledně varovali před kriminalitou. Tak jsem běhal v luxusním hotelu na treadmillu. 🤷‍♂️

Gémenos, Provence

Provence není jen kraj Cézanna, van Gogha a levandule. Je také plná krásných vápencových kopců s epickými traily. Jezdíval jsem tam služebně a ačkoliv nejsem ranní běžec, zde jsem vybíhal do kopců za rozbřesku a ta procitající krajina má něco do sebe.

Swansea, Wales

Wales je svérázná země a i když bych si radši zaběhal ve Snowdonii, osud mě zavál do Swansea. Byl jsem tam pracovně, takže z města jsem se nikam nedostal a tak jsem vzal zavděk plážovým během. Na konci pláže je vesnička Mumbles odkud pochází herečka Catherine Zeta-Jones.

Montevideo, Uruguay

V Uruguayi jsem byl pracovně a strávil jsem tam dohromady nějaký měsíc a půl. Většinu času jsem byl v Montevideu a během té doby jsem hodně běhal — podle mých statistik jsem tam nasbíral 190 km. A to včetně dvou závodů: We Run MVD 10k a Maratón Montevideo 42k. Běhával jsem po přímořské promenádě a dodnes mám na tu přívětivou zemi dobré vzpomínky.

Punta del Este, Uruguay

A ještě jednou Uruguay. Na konci projektu jsme za odměnu strávili víkend v Puenta del Este, tradičním uruguayském letovisku — je to něco jako Las Vegas u moře (kde prý údajně perou v kasinech špinavé peníze jak z Argentiny, tak z Brazílie). Nicméně, my jsme zde byli po sezóně a tak to spíš připomínlo město duchů. Ale běhání po pláži bylo báječné. Podle Uruguayců odděluje toto místo ústí Río de la Plata od Atlantického oceánu. To za mnou na obrázku je právě Atlantik.

Formentor, Mallorca

Mallorca má mnohá kouzla, ale kdybych se tam měl ještě vrátit, určitě bych volil severní hornatou část, jejíž asi nejdivočejší částí je mys Formentor, s majákem na špičce. Nemohl jsem si tenkrát pomoci — i když bylo plné léto a teploty šplhaly ke 35° C, z pláže k majáku a zpět to bylo hezkých 21 km a můžu vám garantovat, že jsem byl jediný běžec na trase. Po doběhu jsem se v běžeckým plácnul do moře a bylo mi báječně.

Lima, Peru

V Peru jsem byl taky pracovně a i když jsem tam strávil celkově skoro čtyři týdny, moc jsem toho nenaběhal — vyjma teploty a vlhkosti (v Limě je po celý rok kolem 20° C) byly podmínky dost podobné jako v Manile, tedy hlavně smog, kriminalita a obrovské 10milionové město s minimem parků. Zkusil jsem to dvakrát venku, ale nestálo to za to — uběhnutá vzdálenost tomu odpovídá.

Michaelerberg, Rakousko

Běhání v Alpách má své kouzlo a zatím jsem ho, bohužel, zažil málo. Na téhle dovolené jsem spojil příjemné s užitečným a využil běhání v nadmořské výšce mezi 1.000-2.000 m n.m. jako ideální trénink pro svůj premiérový horský maraton v Jeseníkách týden nato. Od tý doby si říkám, že bych se do téhle hornaté krajiny kolem Dachsteinu rád vrátil. I třeba na nějaký závod.

Londýn, Anglie

V Londýně jsem byl služebně na konferenci a jelikož jsem byl zrovna při síle, pořádně jsem si zaběhal. Londýn je veliký a tak se v něm dají urazit slušné vzdálenosti. A pokud jste v centru, můžete oběhat spoustu notoricky známých míst a pamětihodností.

Mønbroen, Dánsko

Dánsko není země trailů a kopce jsou nedostatkové zboží. Pokud je naopak někdo rovinkář, je to země zaslíbená. Není to destinace pro každého, musíte být trochu scandi-pozitivní a spíš než na běhání je to krajina na kolo. Takže kvůli běhání bych se do Dánska nevracel. Nicméně, jednu akci bych si chtěl přece jenom zaběhnout — Hvide Sande Marathon, maraton v bílých píscích.

Utrecht, Holandsko

Nejsem velký fanoušek městského běhání, ale když je člověk na služební cestě a může se proběhnout kolem vody… nebo si oběhnout velký ostrov, proč ne. 🤷‍♂️ Holandsko je běžecky zajímavý asi tak, jako Dánsko. Ale maraton v Amsterdamu mám pořád ještě na seznamu (i když ne zas až tak vysoko).

Premantura, Chorvatsko

Premantura je na samé špici istrijského poloostrova a naštěstí je tam přírodní rezervace, takže není zastavěná hnusnými hotely a bungalovy. Když si člověk vezme na cestu dost pití, dá se v Chorvatsku běhat i v létě — buď k večeru, nebo ráno. A chorvatské vápencové pobřeží je pověstné svou rozervanou malebností. Plus tady lze navíc najít stopy dinosaurů. 🦖

Kde jsem si mohl zaběhat a nezaběhal

Je i pár míst, která jsem mohl přidat do svého běžeckého zápisníku, ale nestalo se tak. Většinou kvůli pracovnímu vytížení, fyzickému či psychickému vyčerpání, anebo proto, že jsem daný čas nechtěl obětovat běhání, ale věnoval ho rodině.

Nejvíc mě asi mrzí, že jsem si nezaběhal v Norsku — byl jsem čtyřikrát v Oslu a okolní traily musí být super. 😢

Čistě jen jako bod pro odškrtnutí na seznamu mohlo být běhání v Africe — byl jsem pracovně týden v Akkře, hlavním městě Ghany. Bylo by to ale běhání v nepěkném městě, v africkém vedru a hlavně jsem se bál malárie. 😱

Také jsem byl několikrát v Paříži 🗼 a ani jednou jsem neobul běžeckou botu. Tak snad někdy — i pařížský maraton je na mém dlouhodobém seznamu.

Kde bych si chtěl zaběhat

Běhání v zahraničí je užasné — rozmanité krajiny, které svět nabízí jsou nepřeberné a každý si vybere podle svých kulturních, fyzických a estetických preferencí. A tak, jak jsem jednou okusil jiné, než české trasy, sestavuji si v duchu místa, kde bych si rád zaběhal. Některá se mi asi nikdy nesplní, u některých je to jen otázka trpělivosti. Kam bych se tedy rád podíval?

• Maraton ve Stockholmu,
• maraton v Oslu,
• maraton v Tokiu,
• norské hory (kdekoliv — sever, jih, cokoliv),
• opravdu vysoké Aply (Rakousko/Švýcarsko/Itálie),
• Slovinské Alpy,
• Pyreneje,
• Kanárské ostrovy, nebo Madeira.
• Irsko
  • Connemara
  • poloostrov Dingle
  • poloostrov Iveragh
  • Wicklow Mountains
• Lake District
• Skotsko
  • ostrov Jura
  • ostrov Skye
  • Cairgorms

Ten seznam není kompletní — průběžně se mění a některé ikonické (a nejspíš nereálné) věci na něm chybí. Ale něco z toho se mi určitě časem splní. Poznáte to snadno — bude to tady na blogu. 🤞

Související články

• Mých prvních osm maratonů