Když jsem před měsícem dával rozhovor pro server Sprortigo.cz, ještě jsem o téhle záležitosti nic netušil. A pak to přišlo. Možná to souviselo s nákupem rezervní čelovky pro PVLH24, nebo s tím, že jsem projížděl různé výzvy na Fastest Known Time, prostě mě to napadlo — udělat noční variantu FKT Černá Sněžka.

Vymyslet to bylo jednoduchý, teď už to jen zrealizovat. A když říkám zrealizovat, myslím tím: sám si to vyzkoušet, zaběhnout si to.

Co to je Noční varianta FKT Černá Sněžka?

Co to je FKT Černá Sněžka a jak jsem ji premiérově absolvoval jsem psal už před měsícem. Nicméně v krátkosti, pro ty, co nechtějí klikat na odkazy: je to 50km okruh v Krkonoších, kdy se běží z Černé hory na Sněžku a zpátky (jinou trasou). Převýšení dělá pěkných 2.300 m a je potřeba to zvládnout do 12 hodin. Navíc, jsou tam ještě nějaká další pravidla.

Noční varianta je pak totéž, ale je potřeba vystartovat (celoročně) ve 22:00 a celou trasu urazit v noci. Zbytek pravidel je stejný, v ničem jiném se to neliší.

Výbava

Výbavu jsem měl hodně podobnou tomu, když jsem běžel Černou Sněžku minule, ale pár rozdílů tam bylo. Tak především, měl jsem dvě čelovky. Obě jsou Fenix, jedna je aktuální novinka, speciálně pro trail running navržená HL18R-T a druhá je “brunnerovka” HM50R.

Další změnou bylo, že jsem chtěl běžet stylem unsupported, tak jak ho definují FKT Guidelines, takže ke dvěma softflaskům jsem přidal 2l bidon na vodu. Celkem jsem tedy měl 3 litry vody.

Třetí drobná změna byla, že jsem si nebral žádné náhradní a dodatečné oblečení — přece jen, šlo o letní noc s rozumnou předpovědí, takže jsem se oblíknul jako na chladnější běh v horách: slabé dlouhé elasťáky, dvě trika (s krátkým, s dlouhým) a větrovku.

Zbytek už byl klasika — hůlky na kopce, maličkou powerbanku na hodinky, či mobil a 6 energetických gelů. Boty jsem si vzal Inov-8 TerraUltra G 270, které jsem měl vyzkoušený z minulého (kratšího) výběhu v Krkonoších: Sněžné jámy, Kozí hřbety 30k.

Počasí

Jak se říká, počasí na horách je vrtkavé. Původně jsem měl běh naplánovaný o den dřív, ale jak mi na telefon začaly chodit notifikace “yellow warning for thunderstorms” a “red warning for thunderstorms” (oranžové a červené varování před bouřkami), tak jsem své úmysly přehodnotil a vyčkal na příhodnější noc.

Dobře jsem udělal, protože následné bouřky po celém Česku způsobily leckde i záplavy a v samotných Krkonoších se blýskalo jak nad Tatrami.

Během plánování s ohledem na počasí jsem udělal dobrou zkušenost se stránkou Výstražné informace na webu Českého hydrometeorologického ústavu. Doporučuji!

Následující noc (kdy jsem vyrazil) skýtala nejistou předpověď ohledně deště, ale jinak standardní počasí na horách, bez silného větru a velkých teplotních výkyvů, zhruba něco nad 10 °C.

Zabezpečení

Vydat se na noc do hor je samozřejmě riskantní. Vydat se na noc do hor úplně sám je… ještě víc riskantní. Takže jsem přirozeně přemýšlel, jak se zabezpečit.

Jedna věc je mít odpovídající výbavu. To jsem měl (viz výše, i když izotermická fólie by taky neuškodila). Druhá věc je mít bezpečnostní kontakt (nebo víc kontaktů), který ví kam se vydáváte a kde se zrovna nacházíte.

Mým bezpečnostním kontaktem byla manželka, se kterou jsme trávili bez dětí týden na horách. Na několika kratších tůrách, které běhu předcházely, jsem si vyzkoušel, jaké sledovací nástroje nabízí Garmin Connect a Strava. Fungovalo to dobře, takže pak už na ostro jsem ani já, ani žena, neměli žádné obavy.

Garmin Live Track & Live Event Sharing

Garmin Connect (na mobilu) má dva bezpečnostní nástroje a výhodou je, že jsou oba zdarma (jen musíte mít nějaké Garmin zařízení).

Jedním je Live Track. Nastaví se jeden či více kontaktů, na které se mailem odešle odkaz, kde je pak možné běžce živě sledovat. Live Track se dá zapnout buď manuálně přímo v telefonu, nebo se dá nastavit, že se zapne při startu aktivity na hodinkách. Zároveň je možné to spárovat i se Strava Beacon (viz níže), tj. spuštění Live Track spustí zároveň i Strava Beacon.

Druhým nástrojem je Live Event Sharing. Opět se nastaví příjemce, kterým pak Garmin posílá SMS podle nastavených parametrů. Zpráva se posílá buď po uražení určité intervalové vzdálenosti (zdá se, že maximální interval je zvláštních 8 km, že by 5 mil?), nebo po časovém úseku. Funguje to docela dobře, jen je potřeba si zkontrolovat, že zpráva opravdu odešla — pokud jste v místech, kde není signál SMS se nepodaří odeslat. Během Černé Sněžky se mi to stalo u jedné zprávy.

Strava Beacon

Strava Beacon funguje hodně obdobně jako Garmin Live Track. S tím rozdílem, že odkaz se posílá SMS na zvolené telefonní číslo a samotné sledování se spouští startem aktivity přímo ve Strava aplikaci na mobilu. Další rozdíl je, že sledování (Beacon) zůstane uložené a lze se k němu poději vrátit (oproti Live Track, který je k dispozici jenom 24 hodin po skončení aktivity).

Aplikace Záchranka

Kdybych běžel o týden později, mohl jsem využít další bezpečnostní službu, protože aplikace Záchranka čerstvě uvedla novou funkcionalitu pro přivolání Horské služby a možnost zadat si túru do registru Horské služby: Elektronická kniha tůr. Je dobré vědět, vyzkouším příště.

Report z trasy

Ubytování jsme měli v Peci pod Sněžkou, kde jsme si zašli na večeři — já jsem si dal obligátní běžecké špagety (tuším boloňské) a aby mě to před během pořádně nakoplo a měl jsem dost energie, dal jsem si na závěr crème brûlée a espresso.

Žena mě na parkovišti v Jánských Lázních vyložila lehce před desátou večerní, dochystal jsem výbavu, zapózoval pro předstartovní foto a v souladu s pravidly (22:00 ± 15 minut) jsem ve 22:08 vyrazil na trasu.

Tentokrát jsem volil směr proti směru hodinových ručiček, takže mě čekal prudký výstup až na vrchol Černé hory. Jestliže v Jánských byla (noční) viditelnost dobrá, tak s nabíranou výškou jsem se zanořil do mlhy (či mraků?) husté tak, že nebylo vidět dál, než na 3-5 metrů.

Oproti minule jsem byl striktní a nehrál si na hrdinu — kopce zásadně chodit (s hůlkama) a běhat jenom rovinky a z kopce. S hůlkama jsem stylem power hike ukusoval výškové metry takovou intenzitou, že jsem záhy sundal větrovku a dalších skoro 20 km šel a běžel jen v tričkách.

Dostat se na vrchol Černé hory znamená zdolat 5 km a nějakých 600 m převýšení. Já jsem se tam dostal za hodinu. Mlha byla tak hustá, že jsem sice bez problémů našel vrchní stanici lanovky, ale chvíli jsem bloudil, než jsem našel cestu k rozhledně, kde jsem se vyfotil pro vrcholové foto.

Následný 7km seběh do Temného Dolu nebyl ničím moc zajímavý. Běželo se krásně, bylo to z kopce (opět 600 m výškových, tentokrát dolů) a trvalo to další hodinku. Při seběhu jsem si vychutnal první gel — tradičně jsem je měl rozplánované po osmi kilometrech.

Zpestřením cesty z Temného Dolu na Dlouhý hřeben je pěkná moderní křížová cesta ke kapli sv. Anny, ale když to člověk jde takhle ze spoda, je to pěkný trhák a člověk si to moc neužije. Samotný Dlouhý hřeben je dlouhý… a nudný.

Někde tady už jsem se s čelovkou HL18R-T plně skamarádil a vyvinul jsem si následující rutinu — při power hiku jsem svítil na nejnižší řežim 70 lumenů, při běhu jsem přepínal na o stupeň silnějších 200 lumenů. Takhle mi to vyhovovalo. Nejsilnější režim 500 lumenů jsem nikdy nepoužil, taková palba mi přišla zbytečná.

Prvním zpestřením této části cesty byly až Pomezní Boudy, kam jsem dorazil kolem druhé hodiny v noci. Hodinky ukazovaly 24 km a tedy čas na třetí gel. Odtud už to začaly být ty pravé Krkonoše — prvně stoupání do Sovího sedla a následně výstup na Svorovou horu.

Cesta na Svorovou horu je tvořená kamenným chodníčkem, plným vysokých schodů — ty mě solidně potrápily. Byl jsem už 5 hodin na cestě, v nohách 28 kilometrů a to už bylo na stehenních svalech dost znát. Díky bohu za hůlky, bez nich by bylo tohle stoupání festovním utrpením.

Nahoře na Svorovce jsem potkal první živé duše — kluk a holka šli z Pomezek na Sněžku. Chvilku jsem s nimi pokecal a běžel dál. Tuhle část Hřebenovky nemám kvůli kamennému chodníku moc rád, ale jakž takž běžet se dalo.

Tady už se měnilo počasí — mlha/mraky byly pěkně hustý, foukal chladný a vytrvalý vítr, naštěstí ne až tak nepříjemný a hlavně, nezpomalující pohyb vpřed. Co vám budu povídat… výhledy nebyly, tak jsem se probojovával mlhou na Sněžku.

Lidí začalo přibývat, buď párečky, nebo skupinky. Někteří byli rozumně oblečeni, někteří moc ne. Asi šli na východ slunce na Sněžku, ale nevím — vzhledem k předpovědi těžko mohli čekat, že nějaké slunce uvidí.

Na Sněžku jsem dorazil krátce před čtvrtou hodinou ranní s mezníkem 31. km. Fičelo tam nepěkně, ale navzdory počasí tam bylo docela živo. Fakt nevím, co si od toho ti lidé slibovali. Pošolichal jsem vrcholovou fotku a po řetězech valil dolů, obdivován protijdoucími.

Někde dole, už cestou na polskou stranu jsem vypnul čelovku. Bylo půl páté. Sice ještě pořád hustá mlha, ale už světlo. Myslím, že s ní můžu být spokojen — čelovka běžela ve výše popsaném střídavém režimu celou noc, to jest 6,5 hodiny a nějaký čas by určitě ještě vydržela.

Dobouchal jsem to na Luční boudu a k Památníku obětem hor. Teď už to bude krásně běhatelný a pořád z kopce… až před závěrečnou Černou horou. Výrovka, Na Rozcestí, Lišcí hora. Mlha se začala zvolna rozplývat. Konečně už se dalo něco smysluplně fotit.

Tady už mi bylo jasný, že kolem osmi hodin to dneska nedám (i když na Sněžce to ještě tak vypadalo), ale pořád ještě jsem si maloval, že bych to mohl zvládnout kolem osm a půl hodiny. Prostě jako vždycky, milosrdně (či naivně?) jsem zapomněl, co mě ještě čeká na Černé hoře.

Závěrečný seběh do údolí říčky Čistá a stoupání do úbočí Černé hory byla už trochu agónie — únava, bolavý nohy, ne až tak zajímavá krajina a hlavně… silnice. Závěrečný 6km seběh do Jánských Lázní byl dlouhý, velmi dlouhý. Zpátky na parkoviště jsem doběhnul krátce po čtvrt na osm ráno, v celkovém čase 9:08:29.

Shrnutí

Pokud to vezmu z hlediska FKT, vylepšil jsem jak svůj osobák, tak oficiální FKT o 28 minut. Reálně jsem to nešel rychleji — při prvním pokusu jsme si 1,5 km zaběhli a navíc jsme si dávali na Pomezkách polívku. Takže co se týče rychlosti, šel jsem to více méně obdobně rychle. Samozřejmě, teď jsem šel v noci, takže některé techničtější useky jsem šel pomaleji a bezpečněji, na jistotu.

Když to vezmu z hlediska zkušeností, byl to můj první běh přes noc. Zajímavá a cenná zkušenost — pěkně mi to sedlo, absence spánku mi nijak nevadila. Zajímalo by mě, jestli když se jde něco delšího, dejme tomu nějaká stovka, jestli mě pak spánkový deficit během následujícího dne nedožene.

Dobrá byla taky zkušenost s čelovkou. Nijak mi při běhu nevadila, jak v monotónním, tak v technickém terénu mě podržela a výdrž baterie protentokrát slušná (i když uvidím jak to bude s nějakým delším použitím, dejme tomu 8 hodin a víc).

Taky jsem si ověřil, že 50 km se dá jít jenom na gely. Nicméně příště to určitě proložím ještě něčím dalším — tady budu muset ještě experimentovat, protože různé tyčinky a jiné ultra-svačinky ještě nemám prozkoumané.

Tím, že jsem šel v noci a bylo chladno, jsem bez problémů vystačil jen se 3 litry vody. Ve dne bych určitě spotřeboval víc a za teplého počasí ještě víc — na loňské Krkonošské padesátce jsem v horku vypil přes 5 litrů tekutin. Spokojený jsem s 2l bidonem — na zádech krásně sedí a velikost vs. váha mi přijde tak akorát.

Ačkoliv to byla už druhá letošní padesátka, beru to hlavně jako trénink — původně jsem měl v letos v plánu PVLH24, ale asi to přeložím na příští rok. Místo toho bych si ale rád dal ještě něco delšího. Líbilo by se mi něco v délce 50 mil (80 km). Tak uvidím.

Související články

• FKT Černá Sněžka
• Krkonošská padesátka, můj první (baby) ultra trail