Když nejsou závody, tak si člověk něco vymyslí. I když tohle nebyl úplně takový ten osobní projekt, který vyplní covidové vacuum. To bylo tak…
Někdy před devíti lety, když dceři ještě nebyly ani dva roky, jsme vyrazili na rodinný výlet na Sněžku. Dceru jsem nesl v krosničce. Bylo to v dobách, kdy jsem se začal zajímat o trailové běhání.
Prý na svážení klestí (Richtrovy boudy)
Vyšlápli jsme to nahoru a najednou, na vršku, vidím, jak po té kamenné “silničce”, co vede z Polska, vybíhá nahoru holka… a na nohou má Inov-8ty, takový ten legendární modro-oranžový model X-Talonů.
Protože nejsem žádné B-čko a moje (běžecké) ambice (občas) neznají mezí (to je tak, když člověk furt kouká na YouTube na Kiliana 🤦♂️), přihlásil jsem se (znovu) na závod Černá Hora SkyRace. A vlastně jsem to udělal kvůli jediné věci — letos totiž oproti loňsku dávali tričko. A to se vyplatí, zmasakrovat si nohy kvůli kusu textilu s logem závodu. 🤪
Tož, to bylo tak…
Ambice nezkušeného skyrunnera Tenhle závod už jsem nechtěl znovu běžet.
Tak je to tady! Mám za sebou svůj první ultra trail. Sice jen takový maličký, pouhou padesátku (a zasloužilí ultráši by se mi nejspíš smáli), ale technicky je to tak — 50 km je víc, než maraton. Takže ultra! 💪 😂
Proč Krkonošská padesátka? Závod Krkonošská padesátka jsem si vybral kvůli pár důvodům:
Je to trail v horách (aby ne, když je součástí série Trail Running Cup), je to 50 km, takže jen o 8 km víc, než maraton (který rutinně zvládám), profilem a převýšením to není tak daleko od Jesenického maratonu (který jsem už 2x běžel) a časově mi to dobře vycházelo mezi jarní a podzimní maraton.
Loni jsem měl takový plán — právě jsem uběhl svůj osmý maraton a říkal jsem si, že by bylo pěkný, zaběhnout si na ten desátý stejný závod, jako na ten první. Tedy, Pražský maraton. Přidal jsem na podzim ještě jeden maraton jako “výplňový” a přihlásil se na Prahu 2020.
Člověk míní, pánbůh mění. Vypadl mi jak ten devátý podzimní (z osobních fyzických důvodů), tak z kvůli koroně posunuli (a nakonec úplně zrušili) i ten pražský.
Jestli letos půjde všechno podle plánu, měl bych zaběhnout svůj devátý a desátý maraton. A o těch nejspíš něco napíšu. Co ale těch zbylých osm předešlých? Zapomínám čím dál víc a malá rekapitulace neuškodí.
1. Maraton Praha, 2014 Můj první maraton, který už se ztrácí v romantickém oparu nostalgie. Trénoval jsem na něj 8 měsíců a naběhal cca 800 km. To pěkně z čisté vody, kdy jsem v létě vstal z gauče s velmi slušnou nadváhou.
Už léta mě fascinují ultramaratony. Zatím si o nich jen čtu — takové ty klasiky: Scott Jurek, Kilian Jornet a pár dalších. Aktuálně se chystám na novinku od Adharananda Finna.
Jenže… něco jiného je si o tom číst a něco jiného si to zkusit. Pár maratonských zkušeností už mám, tak proč se neposunout kousek dál? Letos jsem se rozhodl do toho praštit a zkusit si svůj první ultratrail.
Jednoho léta jsem se zvedl z gauče a po osmi měsících a 800 kilometrech jsem ve čtyřiceti zaběhl svůj první maraton.
Dětství a mládí V dětsví a mládí jsem rozumně sportoval — od kolektivních po individuální sporty — a i když jsem byl občas lehce nadprůměrný, nikdy jsem nic nevyhrál a nikdy to nikam nedotáhl.
Ještě na základce jsem chodil rok do atletického oddílu, tak 7-8 třída. Byl jsem s nimi jednou na závodech: postavili mě na start 1500 m, nic mi k tomu neřekli, vyrazil jsem jako šíp a poté, co mě v následujících kolech postupně všichni předběhli, jsem potupně doběhnul jako poslední.
Taky už jsem párkrát běžel s Keňany. 🤭 Pokud běžíte nějaký RunCzech závod, tak se tomu nevyhnete. A pokud běháte tak jako já (tj. 2x pomaleji, než ti Keňané) a někde na trati je obrátka, tak je cca někde v půlce potkáte, jak běží v protisměru. 😂
To že Keňané (ale bacha na to! - i Etiopané, Eritrejci a Uganďané) dominují vytrvalostním běžeckým disciplínám, si za poslední dlouhé roky všimnul kde kdo.
Mám takové pravidlo — v běžeckých botách naběhám tisíc kilometrů a pak je vyhodím a koupím si nové. Boty jsou po té době už obvykle dost potrhané, podrážka ošlapaná, netlumí… zkrátka, nevypadají dobře. A nové boty mi udělají radost a zároveň zvednou motivaci.
Od té doby, co jsem začal (znovu) běhat, jsem naběhal nějakých 8.000 kilometrů, takže podle rovnice už jsem pár párů spotřeboval. Jak už jsem si před časem povzdechl, člověk zapomíná a ne všechno je ve statistikách (i když hodně mi v tomhle pomáhá Garmin Gears, kde si použítí bot zaznamenávám).
Běžecká sezóna už dávno začala (jsem teď v půlce svého maratonského plánu), ale závody jsou zatím v nedohlednu — uvidíme, jak s tím zamíchá právě probíhající epidemie COVID-19.
Maratony I tento rok bych si rád zaběhnul dva maratony. Jako jarní jsem si chtěl dát ten pražský. Po delším čase masovku a také jako návrat na místo činu. Zatím ho nezrušili a tak dál poctivě trénuji. (A možná ten plán dotrénuju, i když ten maraton posunou/zruší.