Přijde mi, že letos bude běžecká sezóna ještě víc nejistá, než ta podivná loňská. Lituju pořadatele závodů a chápu, že hledají alternativní cesty, jak pokračovat. Já ale ty virtuální a individuální závody běhat nebudu — to si radši najdu úplně novou trasu a naplánuju si v mapách svoji vlastní výzvu. Věřím, že alespoň koncem jara, přes léto a snad i začátkem podzimu budou klasické závody, tak jak je známe.

Letos jsem si na jaře udělal plán běžecké sezóny. COVID-19 už byl hezky rozběhnutý, tak bylo celkem jasné, že to nedopadne podle mých (či jiných) představ. Co se z toho nakonec vyklubalo? Co vyšlo a nevyšlo? (Mimochodem, situace svádí k tomu se nějak ke covidu vyjádřit… Ale neudělám to. Vlastně jsem víceméně přestal sledovat sociální síťě — nechci to číst, jak tihle jsou pro roušky a tamti proti a tihle se chovají jako debilové a tamti… Škoda mluvit.

Loni jsem měl takový plán — právě jsem uběhl svůj osmý maraton a říkal jsem si, že by bylo pěkný, zaběhnout si na ten desátý stejný závod, jako na ten první. Tedy, Pražský maraton. Přidal jsem na podzim ještě jeden maraton jako “výplňový” a přihlásil se na Prahu 2020. Člověk míní, pánbůh mění. Vypadl mi jak ten devátý podzimní (z osobních fyzických důvodů), tak z kvůli koroně posunuli (a nakonec úplně zrušili) i ten pražský.

Jestli letos půjde všechno podle plánu, měl bych zaběhnout svůj devátý a desátý maraton. A o těch nejspíš něco napíšu. Co ale těch zbylých osm předešlých? Zapomínám čím dál víc a malá rekapitulace neuškodí. 1. Maraton Praha, 2014 Můj první maraton, který už se ztrácí v romantickém oparu nostalgie. Trénoval jsem na něj 8 měsíců a naběhal cca 800 km. To pěkně z čisté vody, kdy jsem v létě vstal z gauče s velmi slušnou nadváhou.

Jednoho léta jsem se zvedl z gauče a po osmi měsících a 800 kilometrech jsem ve čtyřiceti zaběhl svůj první maraton. Dětství a mládí V dětsví a mládí jsem rozumně sportoval — od kolektivních po individuální sporty — a i když jsem byl občas lehce nadprůměrný, nikdy jsem nic nevyhrál a nikdy to nikam nedotáhl. Ještě na základce jsem chodil rok do atletického oddílu, tak 7-8 třída. Byl jsem s nimi jednou na závodech: postavili mě na start 1500 m, nic mi k tomu neřekli, vyrazil jsem jako šíp a poté, co mě v následujících kolech postupně všichni předběhli, jsem potupně doběhnul jako poslední.

Taky už jsem párkrát běžel s Keňany. 🤭 Pokud běžíte nějaký RunCzech závod, tak se tomu nevyhnete. A pokud běháte tak jako já (tj. 2x pomaleji, než ti Keňané) a někde na trati je obrátka, tak je cca někde v půlce potkáte, jak běží v protisměru. 😂 To že Keňané (ale bacha na to! - i Etiopané, Eritrejci a Uganďané) dominují vytrvalostním běžeckým disciplínám, si za poslední dlouhé roky všimnul kde kdo.

Běžecká sezóna už dávno začala (jsem teď v půlce svého maratonského plánu), ale závody jsou zatím v nedohlednu — uvidíme, jak s tím zamíchá právě probíhající epidemie COVID-19. Maratony I tento rok bych si rád zaběhnul dva maratony. Jako jarní jsem si chtěl dát ten pražský. Po delším čase masovku a také jako návrat na místo činu. Zatím ho nezrušili a tak dál poctivě trénuji. (A možná ten plán dotrénuju, i když ten maraton posunou/zruší.