Vyrazili jsme s rodinou premiérově na kola na Šumavu a co čert nechtěl — děti omarodily střevní chřipkou, která se jich držela pár dní. Pobyt už byl zaplacený, zrušit se nedal, tak jsme jeli s tím, že děti budou odpočívat na pokoji a sledovat olympiádu. (Děti se nakonec po dvou dnech zvetily a nějaký ty kola jsme přece jen najezdili.) Tím pádem se mi uvolnil čas na delší výběh, což se mi na dovolené moc nestává.

Když jsem před měsícem dával rozhovor pro server Sprortigo.cz, ještě jsem o téhle záležitosti nic netušil. A pak to přišlo. Možná to souviselo s nákupem rezervní čelovky pro PVLH24, nebo s tím, že jsem projížděl různé výzvy na Fastest Known Time, prostě mě to napadlo — udělat noční variantu FKT Černá Sněžka. Vymyslet to bylo jednoduchý, teď už to jen zrealizovat. A když říkám zrealizovat, myslím tím: sám si to vyzkoušet, zaběhnout si to.

Za tímhle běžckým výletem stála jedna fotka — prosluněný den, malebná stavba nad útesem… zjistil jsem si, co to je a že prej Krkonoše, Sněžné jámy. Nikdy jsem tam nebyl a protože v rámci rodinné turistiky bych se tam (zatím) nedostal, naplánoval jsem trailovou trasu, která vyšla na nějakých 30 km. Společníka mi v Krkonoších již potřetí dělal Mr. Bear, 🐻 tudíž o svižnější přůběh trasy bylo postaráno. Počasí vypadalo proměnlivě, takže jsme úplně nevěděli, co nahoře čekat, ale vzhledem k tomu, že již uděřil červenec, vyrazili jsme v 10:01 ze Špindlerova Mlýna jen v kraťasech a v tričku.

Už si nevzpomínám na všechny peripetie toho nápadu, ale myslím, že to začalo před dvěma lety, kdy jsem běžel první ročník závodu Černá hora SkyRace — v jednu chvíli se přede mnou otevřelo panoráma Krkonoš a uprostřed trůnila Sněžka. A říkal jsem si, že by bylo pěkné si z Černé hory na Sněžku zaběhnout. Ta idea se postupně vyvíjela, až to časem dospělo k okruhu, který jsem nazval FKT Černá Sněžka.

Přijde mi, že letos bude běžecká sezóna ještě víc nejistá, než ta podivná loňská. Lituju pořadatele závodů a chápu, že hledají alternativní cesty, jak pokračovat. Já ale ty virtuální a individuální závody běhat nebudu — to si radši najdu úplně novou trasu a naplánuju si v mapách svoji vlastní výzvu. Věřím, že alespoň koncem jara, přes léto a snad i začátkem podzimu budou klasické závody, tak jak je známe.

Letos jsem si na jaře udělal plán běžecké sezóny. COVID-19 už byl hezky rozběhnutý, tak bylo celkem jasné, že to nedopadne podle mých (či jiných) představ. Co se z toho nakonec vyklubalo? Co vyšlo a nevyšlo? (Mimochodem, situace svádí k tomu se nějak ke covidu vyjádřit… Ale neudělám to. Vlastně jsem víceméně přestal sledovat sociální síťě — nechci to číst, jak tihle jsou pro roušky a tamti proti a tihle se chovají jako debilové a tamti… Škoda mluvit.

Když nejsou závody, tak si člověk něco vymyslí. I když tohle nebyl úplně takový ten osobní projekt, který vyplní covidové vacuum. To bylo tak… Někdy před devíti lety, když dceři ještě nebyly ani dva roky, jsme vyrazili na rodinný výlet na Sněžku. Dceru jsem nesl v krosničce. Bylo to v dobách, kdy jsem se začal zajímat o trailové běhání. Prý na svážení klestí (Richtrovy boudy) Vyšlápli jsme to nahoru a najednou, na vršku, vidím, jak po té kamenné “silničce”, co vede z Polska, vybíhá nahoru holka… a na nohou má Inov-8ty, takový ten legendární modro-oranžový model X-Talonů.

Protože nejsem žádné B-čko a moje (běžecké) ambice (občas) neznají mezí (to je tak, když člověk furt kouká na YouTube na Kiliana 🤦‍♂️), přihlásil jsem se (znovu) na závod Černá Hora SkyRace. A vlastně jsem to udělal kvůli jediné věci — letos totiž oproti loňsku dávali tričko. A to se vyplatí, zmasakrovat si nohy kvůli kusu textilu s logem závodu. 🤪 Tož, to bylo tak… Ambice nezkušeného skyrunnera Tenhle závod už jsem nechtěl znovu běžet.

Tak je to tady! Mám za sebou svůj první ultra trail. Sice jen takový maličký, pouhou padesátku (a zasloužilí ultráši by se mi nejspíš smáli), ale technicky je to tak — 50 km je víc, než maraton. Takže ultra! 💪 😂 Proč Krkonošská padesátka? Závod Krkonošská padesátka jsem si vybral kvůli pár důvodům: Je to trail v horách (aby ne, když je součástí série Trail Running Cup), je to 50 km, takže jen o 8 km víc, než maraton (který rutinně zvládám), profilem a převýšením to není tak daleko od Jesenického maratonu (který jsem už 2x běžel) a časově mi to dobře vycházelo mezi jarní a podzimní maraton.

Loni jsem měl takový plán — právě jsem uběhl svůj osmý maraton a říkal jsem si, že by bylo pěkný, zaběhnout si na ten desátý stejný závod, jako na ten první. Tedy, Pražský maraton. Přidal jsem na podzim ještě jeden maraton jako “výplňový” a přihlásil se na Prahu 2020. Člověk míní, pánbůh mění. Vypadl mi jak ten devátý podzimní (z osobních fyzických důvodů), tak z kvůli koroně posunuli (a nakonec úplně zrušili) i ten pražský.

Už léta mě fascinují ultramaratony. Zatím si o nich jen čtu — takové ty klasiky: Scott Jurek, Kilian Jornet a pár dalších. Aktuálně se chystám na novinku od Adharananda Finna. Jenže… něco jiného je si o tom číst a něco jiného si to zkusit. Pár maratonských zkušeností už mám, tak proč se neposunout kousek dál? Letos jsem se rozhodl do toho praštit a zkusit si svůj první ultratrail.

Běžecká sezóna už dávno začala (jsem teď v půlce svého maratonského plánu), ale závody jsou zatím v nedohlednu — uvidíme, jak s tím zamíchá právě probíhající epidemie COVID-19. Maratony I tento rok bych si rád zaběhnul dva maratony. Jako jarní jsem si chtěl dát ten pražský. Po delším čase masovku a také jako návrat na místo činu. Zatím ho nezrušili a tak dál poctivě trénuji. (A možná ten plán dotrénuju, i když ten maraton posunou/zruší.